KONÍKAMA PO ŠESTAŠEDESÁTCE
![]() |
ROUTE 66Ráno by celá moje rodina zhynula bídnou smrtí, nebýt toho, že naši společníci na pouti po šestašedesátce jsou milí a tolerantní lidé (většinou). Já i mí dva junioři jsme si nařídili budíky a všichni jsme je vytípli, ovšem jaksi bez těch věcí, co člověk po zazvonění budíku normálně dělá s kartáčkem na zuby, sprchou a tak. Takže když Danny zabušil na dveře, našel pokojně odpočívající rodinu Bullittovu a rozespalého taťuldu, který ospale mžoural do časného rána a absolutně nechápal, co ten divný pán ve dveřích chce. Takže zkracování našeho manka jsme pátý den zahájili třičtvrtěhodinovým zpožděním. Padesát mil v prachu… |
![]() |
ROUTE 66„Vzhledem k tomu, že jsme měli drobné padesátimílové manko oproti našemu jízdnímu řádu, připravili jsme se na dlouhý den snídaní v Denny’s. Denny’s je výborný podnik, kde si k snídani dáte třístovku rumpsteak, sázená vejce, bramboráky, tousty s marmeládou a všechno to spláchnete hrnkem horké nahořklé vody, jejíž chuť nepřipomíná nic, co jste doposud pili. Prodávají to pod názvem káva. Každopádně rychlost obsluhy byla srovnatelná se sprintujícím hlemýžděm, takže nám poctivá příprava na překročení státní hranice sežrala prakticky veškeré časové rezervy. Jenže my nejsme japonská železnice, abychom museli přijet na vteřinu přesně, takže jsme si z toho celkem nic nedělali…“ |
![]() |
ROUTE 66„Šestašedesátka – dlouhá betonová cesta skrz celou zemi, jemně se vlnící na mapě nahoru a dolů, od Mississippi k Bakersfieldu – přes zemi červenou, přes zemi šedou, vinoucí se přes hory Velkého předělu, sestupující do jasné a strašlivé pouště, za níž stoupá opět do hor a dále do úrodných kalifornských údolí…“ |






































