 |
ROUTE 66Ráno by celá moje rodina zhynula bídnou smrtí, nebýt toho, že naši společníci na pouti po šestašedesátce jsou milí a tolerantní lidé (většinou). Já i mí dva junioři jsme si nařídili budíky a všichni jsme je vytípli, ovšem jaksi bez těch věcí, co člověk po zazvonění budíku normálně dělá s kartáčkem na zuby, sprchou a tak. Takže když Danny zabušil na dveře, našel pokojně odpočívající rodinu Bullittovu a rozespalého taťuldu, který ospale mžoural do časného rána a absolutně nechápal, co ten divný pán ve dveřích chce. Takže zkracování našeho manka jsme pátý den zahájili třičtvrtěhodinovým zpožděním. Padesát mil v prachu… …více v článku v novém čísle
|
 |
 |
 |
